V září roku 2021 oslovila naši školu organizace Post Bellum – Paměť národa s projektem Příběhy našich sousedů.
Tento projekt nás zaujal. Brzy vznikl z vybraných žáků tým ve složení Jakub Fójcik, Jan Nieciąg a Klára Paličková pod vedením Mgr. Ivany Hlisnikovské.
Museli jsme se potýkat s mnoha obtížemi, které se nám postavily do cesty. Největší z nich bylo onemocnění Covid-19, které posílalo jednotlivé členy do karantény, a komunikace tedy musela probíhat především formou online. Z důvodu onemocnění původního pamětníka byl tým také nucen vyhledat jiného člověka s bohatými vzpomínkami.
Tím se stala paní Marie Himlarová. Ta nám předala nejen vzpomínky ze svého života, ale především zápisky z pobytu svého otce Vladimíra Švédy na nucených pracích v Německu a největším nacistickém koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz během 2. světové války. Ty nás zaujaly, a proto jsme se rozhodli zaměřit se na ně.
V té době byl pan Vladimír totiž ve stejném věku jako my (14 let). Jeho rodiče odmítli přihlásit se k německé národnosti, vždy se hlásili k Čechům, proto musel pan Vladimír na nucené práce do Německa. Vůbec jsme si nedovedli představit, že by nás někdo v tomto věku odtrhl od rodiny a poslal někam daleko, konkrétně do Leverkusenu, abychom pracovali v neskutečných podmínkách. Zde zažil např. bombardování nedalekého Kolína nad Rýnem. Dále jsme se dozvěděli, že právě proto pan Vladimír z Německa uprchnul. Téměř neskutečně se mu podařilo dostat se přes půl „Reichu“ domů, kde již druhý den pro něj přišel bohužel četník a odvedl ho znovu pryč. Tentokrát už byl brán jako vězeň a odvezen do Auschwitz – Monowitz. Podle zápisků a vzpomínek paní Marie, bylo mu prý řečeno, že kdyby prý byl starší, „šel by vedle – do Birkenau“. Po několika měsících života v nepředstavitelných podmínkách se přiblížila fronta, další bombardování a další úspěšný útěk. Po návratu do rodných Dětmarovic se ukrýval u své tety, kde ho také zastihlo osvobození obce.
Vzpomínky paní Marie na otce a jeho zápisky jsme zpracovali formou fiktivního deníku a dále formou závěrečné prezentace. Hledali jsme na internetu archivní materiály, kterými jsme doplnili naši práci, Klárka namalovala ilustrace a z alba pamětnice jsme dostali k dispozici několik archivních fotek.
Dne 14. března 2022 se v bohumínském kině K3 konalo slavnostní zakončení a vyhodnocení tohoto projektu. Porotu obě formy zpracování zaujaly a náš tým vyhodnotila jako druhý nejlepší z celého Karvinska.
Obdrželi jsme hezké ceny od sponzorů projektu a města Karviné. Setkali jsme se také se spisovatelkou Karin Lednickou, která se ve svých dílech zaměřuje na zdejší kraj. Nejvíce hodnotíme to, že jsme mohli nahlédnout do historie jinak než jen z klasických učebnicových textů.
Děkujeme tímto p. Marii Himlarové za čas strávený s námi.
Také děkujeme rodičům, kteří nám často pomohli radou a vhodnou připomínkou.
J. Fójcik, J. Nieciąg, K. Paličková
