Reportáž z 28. 3. 2023
Ze školních lavic rovnou před katedru… aneb Den naruby
28. březen je u nás věnovaný všem pedagogům a jejich povolání. Protože se jedná o práci krásnou, avšak skutečně nelehkou, rozhodla jsem se jako třídní deváťáků, že jim dám svého denního chleba ochutnat. Třídu jsem tedy rozdělila do tandemu po čtyřech a každé skupince mladých pedagogů jsem přidělila jednu třídu nižšího stupně, do které si své pedagogické vlohy a přirozený talent a respekt mohli jít vyzkoušet. Dostali jsme témata, řekli si něco o výstavbě hodiny a zbytek už byl zcela na nich. Z poslední pětice jsem vytvořila fotografy a kameramany a mohli jsme jít na věc.
Je právě 7:25 a my se scházíme před školou. Jsem nadšená… Nevidím žádné tepláky, vytahané mikiny, ale naopak samé krásné mladé lidi. Jsou trochu jiní… že by nervy? 😀
Beru je na „poslední pomazání“ do učebny, sedají si do svých nově utvořených pracovních skupin a rychle naposledy společně pročítáme vytvořené přípravy, ujišťujeme se o správných postupech, rozdělení rolí a těsně před odchodem si všichni poslušně a bez řečí (asi poprvé 😀) odkládají žvýkačky do odpadkového koše.
A je to tady… devítka se značnou nervozitou ve tvářích vchází do svých přidělených tříd. Jejich malí žáci po nich zvědavě pokukují a mají z dnešní personální změny velkou radost…
8:00… Zvoní… Jsem s vámi, moji milí…
O 45 minut později vycházejí usměvaví lidé plní dojmů. Děvčata se dojímají nad roztomilostí malých žáků, nesou si s sebou získané obrázky, pánové hovoří o nejdelší hodině v jejich životě 😀 a o propocení ponožek. Ano, vím přesně, o čem je řeč, tedy co se délky hodin týče 😀😀… Některé hodiny jsou prostě nějak delší než jiné.
Děkuji za tento společný zážitek, mám radost, že jste si to užili… a mohu říci, že jsem na vás byla pyšná, že jste si dokázali poradit, ačkoli ne vše šlo přesně podle vašich představ.
Za 9. třídu se loučí
PhDr. Tereza Katonová, třídní učitelka
A ve třídách?
